Volba nakonec padla na oblast Cinque Torri a Via delle Quide vedoucí na Torre Grande. První výjezd skončil pro nepřízeň počasí v tunelech Lagazoi, nicméně nic nás už nemohlo zastavit. Po rozlezení na cvičných skalkách pod Sass de Putia a ferratě Cesare Piazetta na Piz Boe jsme se ve čtvrtek na Cinque Torri vrátili.
Podle popisu má naše cesta čtyři lanové délky 30-35m. Odvážně jsem nastoupil do první délky, první mezijištění cvakám přibližně v osmi metrech. Následuje dobře odjištěný travers. Odvaha mizí sotva nalezu do prvního převísku. Znejistím tak, že odsedám do lana a zvažuju dokonce návrat. Naštěstí se nechám vyhecovat, abych to zkusil znovu, a přelézám teď už celkem lehce. Druhá délka je velmi snadná, dáváme ji jen se dvěmi postupovými jištěními. Ze štandu pokračuje krásná římsa, kterou se nechám zlákat, i když vede za hranu, kam jsme podle popisu zamířit neměli. Po pěti metrech už římsa tak krásná není, dost se zužuje a stěna nad ní dost vytlačuje. Je mi jasné, že jsem špatně, obtížnost stoupla k pětce, ale překonávat to místo zpátky se mi nechce, budu se s tím muset poprat. Naštěstí stačí udělat pár kroků a cesta se zdá poměrně logická, i obtížnost se zase uklidnila, hravě vylezu cca 20 metrů a najdu i štand, ke kterému jsem měl dolézt jinudy. Bohužel se neslyšíme, takže čekám neuvěřitelně dlouho, než Kačka s Vojtou dolezou. Délku si zpestřili tím, že mě nechali dobrat skoro celé lano a pak se navázali asi metr a půl od sebe :-) Poslední délku nechám vyvést Kačku, aby si to trochu vynahradila. Vychutnáváme si chvilku na vrcholku, pak se pouštíme do slaňování. Vojta je poněkud nervózní, tolik metrů ještě neslaňoval a tak mu to trvá dost dlouho. Slibuju mu, že večer bude cvičně slaňovat z kamen, aby to dostal do krve.Za dva dny jsme s Kačkou usoudili, že se nám na Cinque Torri líbilo a že by bylo škoda zůstat jen u jedné věže, a tak tam vyrážíme ještě jednou. Zalíbí se nám Torre Lucy, vytáhneme nějaké rozumy a topo od jednoho italského lezce, co to právě vylezl, a pouštíme še do toho. Cestu se nám daří najít o mnoho lépe, tedy až pod vrchol. Na poslední délku vysílám Kačku, chybí cca 15-20m. Nějak jsem z nákresu nepochopil, že se má poslední délka lézt za levou hranou, takže zvolená direttissima je opět výrazně obtížnější. Kačka si s tím ale poradí výborně. Aby toho nebylo málo, nahoře nemůže najít kruh. Vyřeší to s přehledem, omotá smyčkou kámen a štand si vytvoří sama. Následuje průzkum vrcholu a hledání slaňáku. Odměnou nám je krásné vzdušné slanění (z 50 metrů jich je 40 vzduchem) Krásný zážitek!
Celá fotogalerie
